Máme pátek 2/1/2025 a já budu s dovolením pokračovat v představování spoluobčanů, kteří vytvářejí naši městskou část. Tentokrát nabízím reprezentantku tzv. Malého Břevnova.
„Lidi se rozcházej, aby se zase sešli a stejnou nohou do jinejch dveří vešli,“ zpívala kdysi kapela Jasná páka v písni Zákon o zachování energie. Typickým příkladem jsme my dva, kteří se obvykle scházejí u štědrovečerního stolu, ale letos bylo všechno jinak, takže to vyšlo až na tzv. všerodinný domácí oběd na první pracovní den letošního roku.
Domluvili jsme se před dvaceti lety, já a Lucie Klímová, že náš první společný potomek ponese příjmení podle jednoho z nás dle toho, zda to bude holka, nebo kluk. A že každý vybereme jedno jméno: Tak přišla na svět Laura Sára Klímová a po ní Adam Sebastian Lacina. A protože si Lucie překvapivě udržela tuhle formuli i ve svém následujícím životě, má ještě třetího potomka Matyáše Saturnina Škorpila, na němž už nemám žádnou zásluhu. A taky dalmatina Marshalla a kočku Andulu, na něž se princip nevztahoval.
Matyáš, nebo Saturnin, jak chcete, dnes u nás poprvé dojedl celé jídlo a ještě si přidal. A pak chtěl přidat ještě, ale už nebylo co. Vyvozuji z toho, že se buď vyvíjí v chutích, nebo že mé špagety s krevetami, bazalkovým pestem, česnekem a parmezánem jsou prostě neodolatelné. Jedno, nebo druhé, jako všechno ostatní v životě.
Lucie toho dělala v životě hodně, od ezogastra v Lehké hlavě až po televizní nekonečno v Ordinaci v růžové zahradě. Aktuálně pracuje pro jednu nezávislou filmovou produkci, což by mohla být její parketa.
Hezký novoroční víkend vám společně přejeme z bubenečské střešní krajiny.
Lidé Prahy 6: Marco. Simič
