Během dlouhého, klidného a hlavně posledního víkendu v tomto roce 27+28/12/2025 bych vám rád prozatím nabídl další nepřehlédnutelnou postavu z nekonečného seznamu osobností vytvářejících naši městskou část Praha 6.
Cestou na nádraží Praha-Bubeneč, dnes tedy Stanici 6 na mě spoza rohu vykoukl v Juarézově ulici dlouholetý kamarád Ing. arch. Jan Tomaides, řečený v Bubenči a Dejvicích výhradně Tomajdíķ.
Usměvavý, přátelský a výřečný muž, jehož jméno jsem znal dávno před tím, než jsem ho poznal osobně. V mé paměti utkvělo z první éry kavárny Kabinet něco jako obložené prkénko žáka Tomaidese, ale víte, jak to s tou pamětí je, bývá velmi selektivní a kreativní. Zakladatel Kabinetu Julius Macháček si už nemůže vzpomenout, jeho žena si spíš myslí, že tam nic takového nebylo, tak nás třeba někdo rozsoudí tady na sítích.
Tomajdík pracoval za totáče jako architekt v projekťáku, ale jakmile udeřil kapitalismus, stal se rentiérem a rentiérství se věnuje dodnes. Jenom ten dům, který restituoval přímo proti hotelu International, už nemá adresu náměstí Družby, hlavní město ji po revoluci změnilo na Terronskou ulici.
V kategorii zajímavosti bych rád uvedl, že Tomajdík pochází ze slavné bubenečsko-dejvické řeznické rodiny: „Já jsem řezník, kdo je víc,“ zpíval za totáče se svými šmydliboys Ivan Mládek, abych zařadil tuto zajímavost do historického kontextu. A když se Tomajdík loučí se společností, lhostejno, zda vysoce či obecně postavenou, říká pokaždé stejnou větu: „Nemám jenom vás!“ 🤔 😀 😉
Lidé Prahy 6: Jitka a Radim Režní
