Písecká brána se dochovala jako jediná, která vznikla jako součást mariánských hradeb a tehdejšího opevnění Prahy v první polovině 18. století. Zato názvů z té doby se tady urodila spousta. Ulice Na Baště svatého Jiří, svaté Ludmily a dalších svatých, těmito názvy se to v okolí Písecké brány jen hemží.
Jako kulturní a společenské centrum naší městské části Praha 6 vede už dlouho Píseckou bránu Petr Mändl. Pod jeho taktovkou se tu odehrává celá řada výstav a oslav. Ať už svatebních, nebo vánočních či velikonočních.
Před léty se mi podařilo nastartovat všechny pozitivní síly a vrátit do života projekt Vějíř Žofie Chotkové. Sochu autorky Martiny Hozové, která je z šedé litiny, a v letních měsících vyfrkuje mlhu. Připomíná českou šlechtičnu a manželku následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este.
Oba je v Sarajevu v červnu 1914 zavraždil atentátník Gavrilo Princip, a to rozpoutalo zcela šílenou 1. světovou válku, v níž zahynula spousta našich předků. Takový to byl hezký pár, tak tragický osud ho potkal, a tak šílený konflikt z toho vznikl, mohl by si někdo dneska postesknout.
Dnes tu tiše stojí Písecká brána a připomíná složité dějiny naší stověžaté Prahy – matky měst. A před ní stojí Vějíř Žofie Chotkové a čas od času vyfrkuje, čili mlží.
Zastavte se tady, to místo je magické.

