Vždycky zdůrazňuji, že komunální politika vyžaduje velkou dávku vytrvalosti, trpělivosti a důslednosti. Posledních deset let historické budovy bubenečského nádraží a její současná podoba je učebnicovým příkladem takového tvrzení.
Poslední panťák na Roztoky tu zastavil 28. srpna roku 2014. Od té doby byla budova opuštěná, protože železniční zastávka se přesunula o pět set metrů dál k dopravnímu uzlu autobusů, tramvají a železnice do Podbaby. A my jsme měli od začátku před očima tragický osud podobného nádraží Praha-Vyšehrad v Praze 2, který jako státem chráněná památka desítky let zoufale chátrá.
Začali jsme usilovat o to, aby hlavní město Praha opuštěnou budovu vykoupilo a svěřilo nám ji do péče. To trvalo celých pět let, až do roku 2019. Mezitím jsme zvládli uspořádat několik setkání s veřejností a taky velkou anketu na téma, co by od budoucího provozu nádražní budovy veřejnost očekávala. Dostali jsme od bezmála tisícovky lidí srozumitelnou odpověď: obnovit gastronomický provoz a k tomu přidat kulturu, sport a volný čas.
Do transparentního dvoukolového výběrového řízení na budoucího provozovatele se nám ještě před započetím rekonstrukce přihlásilo 50 uchazečů. Rekonstrukci jsme pak šili vítěznému týmu na tělo, aby nedošlo k podobnému problému jako u rekonstrukce výletní restaurace Šlechtovka, která je opravená už 5 let, ale pro současný restaurační provoz nepoužitelná, neboť se opravovalo bez ohledu na potřeby budoucího provozu.
Rekonstrukce pod taktovkou radniční akciové společnosti SNEO a stavební firmou KONSIT se neobešla bez tradičních prodlev, velkou výzvou pro architekty Ondřeje Tučka a Jana Bintera bylo vyjednávání s památkáři, kteří měli na rekonstrukci druhé nejstarší nádražní budovy v Praze velmi striktní požadavky, jež nebyly pokaždé v souladu s představou budoucích provozovatelů, tří respektovaných „oživovatelů“ zapomenutých prostor v hlavním městě Richarda Preislera, Martina Kontry a Martina Krba, kteří se pro potřebu bubenečského nádraží spojili pod hlavičkou „Stanice 6“.
Stanice 6 slavnostně otevřela přesně 10 let od zastavení posledního vlaku – 28. srpna roku 2024, a to s mimořádně vlídným přijetím. Zastavil tu na první koleji mimořádně vypravený vlak z hlavního nádraží, který přivezl slavnostní hosty. Lidem se očividně projekt líbí, sedí v kavárně na peróně, vyprávějí si, zmlknou, když projíždí hlasitý nákladní vlak do Ústí nad Labem, nebo rychlík do Berlína, nadechnou se, když jede CityElefant na Kralupy. Zastaví se v bistru nebo galerii v prvním patře, zahrají si stolní tenis v klubovně, nebo si udělají přestávku v cyklojízdě a dají si malé pivo Svižný Emil. Nádraží milují malé děti, teenagery baví stavit se na pokec a starší dámy na sklenku vína. A kolem pořád frčí vlaky, každý je jiný.
Ten projekt se zjevně povedl. Nakonec: Stačí mít jasný plán, dostatek vytrvalosti a vydržet s podporou veřejnosti tři navazující období v radě městské části, jak bylo ostatně řečeno v úvodu.
